A je tady zase, ten kníratý měsíc – listopad. A s ním 100% podzim. Sychravé, mokré počasí. Po ránu tma, mlha a zima. Ta horší půlka podzimu, ta ve které den co den čekáte, že už začne padat sníh. Že ráno vykouknete z okna a bude tam bílo a vy si s dětskou radostí budete moci říct „těším se na Vánoce“ protože vám najednou bude připadat mnohem reálnější, že už se to blíží. A pak vám dojde, že Vánoce rovná se Silvestr a fakt, že zase budete o rok starší.
Podzim a následně konec roku je pro mě vždy těžké období. Je brzy tma a mě přepadají deprese. Všechny všední činnosti mi najednou připadají mnohem namáhavější než jindy během roku a tak nic nestíhám a to mě uvádí do ještě hlubší deprese, že jsem marná bytost, co nedokáže ani vytřít podlahu. Vedle toho je pro mě konec roku vždy i obdobím bilancování a uvažování nad rokem budoucím. A letos je pro mě listopad i měsícem změn, novinek a překvapivého postavení před fakt, že už vážně před dospělostí neuteču.
Posledních pár let jsem si až příliš zvykla hledat řešení problémů ať velkých či malých u cizích lidí. Tedy abych byla přesná u Janiny. Ať už jsem nevěděla jestli hnědé nebo černé boty, nebo jestli si koupit jen 10 vajec nebo celé plato, nebo jestli se vrátit k bývalému nebo se na to vykašlat, vždycky jsem se ptala co mám dělat. Zlenivěla jsem hledat vlastní řešení. Letos mi začala odpovídat „je to tvůj život“ a mě to nehorázně štvalo a moc jsem nechápala proč mi nemůže normálně říct tak to udělej takhle a takhle. Možná proto, že bych asi měla mít vlastní hlavu.
Teď spolu nemluvíme, nebo ona se mnou, nebo já s ní, to je celkem jedno. Prostě terapie držením huby jak ráda říkám. Tak uvidíme k čemu to bude. Chybí mi, ale asi je to tak správně. Možná je čas jít dál, mít jiné kamarádky a jiné přátele, možná je to to, co se mi snažila poslední roky naznačit a já to neviděla, nebo je to možná jen moje podzimní deprese, která v tom vidí něco hlubšího než malou holčičí hádku kvůli špatně pochopené větě v chatu. Ale je to pro mě obrovská změna, ten „rádiový klid“ kdy nemám celý den v práci v ruce mobil a nevisím na viberu a tlachám 🙂
Další i když podstatně menší změnou je, že jsem zase začala cvičit a snažím se najet zpátky na to pěkné zdravé stravování, které mi tak pěkně šlo celý srpen. Uvidíme jestli to zase zvládnu. Ta zima té zelenině moc nepřeje.
V nějakém dalším příspěvku vás poinformuji o tom jak to jde, kolik vážím a měřím a jak a jestli vůbec cvičím 🙂
A závěrem ještě změna, kterou jste určitě všichni zaregistrovali sami a to je nový layout a upravený vzhled blogu.
Pozadí je nový vzor ze zimní kolekce Marimekko. Protože já tu firmu prostě miluju <3 a děkuji tímto Markétce, že mi lásku k ní připomněla 😉
Příště už zase více fotek a méně slov.
Mějte se famfárově
V.
Nemáš za co ♥ 😉