Život

Relax…take it easy!

Na nic jsem se netěšila tolik jako na tenhle víkend. (Snad možná jen na předminulý víkend v Jičíně) I když to znamenalo, vstávat v 5h ráno a kodrcat se hodinu autobusem. Potřebovala jsem odpočinek jako sůl 🙂 Celý týden jsem byla v práci a do toho mi pořád nějak leží v hlavě spousta věcí. A protože si nikde nevyčistím hlavu tak jako na chatě, tak jsem ve čtvrtek naložila maso, došla na nákup a v pátek po práci pelášila domů abych se stihla aspoň trošku sbalit a trošku se vyspala. Kdybych napsala, že se mi podařilo jít spát brzo, tak bych lhala. Nepodařilo. Tak jsem spala asi 5hodin. Kdyby v sobotu ráno jezdily trochu lépe tramvaje, mohla jsem méně spěchat a víc spát, ale boužel. Na Smíchovském nádraží jsem čekala o půl hodiny dřív než byl odjezd autobusu. Ale ještě, že tak, protože tam potom stála fronta jako blázen a já byla díky včasnému příchodu na začátku a měla jsem jisté, že si sednu 🙂

V 7:09 jsme vyrazili. Plánovaný příjezd do Loutí, kde máme chatu byl v 8:09. A nečekaně jel autobus podle jízdího řádu a já v 8:09 vystupovala na zastávce. Na zádech batoh s třemi lahvemi vody a dvěma lahvemi piva a v ruce svou milovanou obrovskou Oilily tašku plnou jídla a blbostí. Náklad tedy asi 10kg a ještě neprakticky pobalen. Batoh na záda, tašku na rameno a hurá vyšlápnout 2,5km. Máme to k chatičce od zastávky pěkný kousíček. Cesta lesem proběhla klidně, nebylo po dešti a protože bylo brzo nebylo ještě horko. Po asi 40ti minutách jsem stála před chatou a hledala klíče. A už v tu chvíli jsem se cítila báječně. Daleko od Prahy, od shonu, od města. V přírodě. Vytáhla jsem si lehátko, vzala si knížku a asi na dvě hodiny na sluníčku usnula 🙂
Vpodstatě jsem strávila celý víkend na lehátku na sluníčku s knížkou. Četla jsem první díl trilogie Milénium „Muží, kteří nenávidí ženy“ je to teď největší bestseller tak mě zajímalo jaké to je. A je to taková bomba, že jsem se od toho nemohla utrhnout a už čtu druhý díl.
Sobota plynula neskutečně pomalu, asi to bylo tím, že nejsem zvyklá vstávat tak strašně brzy a tak mi pořád přišlo, že už je večer. Odpoledne jsem se byla projít v lese a udělala po hodně dlouhé době pár fotek.
Pokoušela jsem se i jít koupat, ale je to ještě studené 🙁 tedy na můj vkus rozhodně. Vlezla jsem do vody po kolena a víc nic.
Spát jsem šla jako vždycky na chatě neskutečně brzy, už v půl dvanácté jsem ležela v posteli. Unavená sluníčkem, rýmou a kašlem jsem usnula tak tvrdě, že mě neprobudil ani sousedovic alarm, který v noci houkal.
Jestli jsem v sobotu neudělala téměř nic, tak v neděli jsem udělala dvoujnásobné nic. To jsem skutečně už jenom seděla, opalovala se a četla Jeden den Ivana Denisoviče, který jsem našla v knihovně.
Kolem čtvrté hodiny kdy bylo ještě pořád horko a krásně jsem se musela sbalit a vyrazit na autobus. Jediná nevýhoda tohoto druhu dopravy je totiž ta, že k nám jezdí autobus o víkendu jen jednou denně. Když ho člověk nestihne, má smůlu a musí buď stopovat nebo jít pěšky na Novou Rabyň (asi 4km) a doufat, že tamodtud ještě něco pojede.
Já měla, ale štěstí a cestou jsem potkala sousedy co jsou taky z Prahy jako my a dokonce bydlí kousek od našich a ti mi nabídli, že mě svezou autem do Prahy. Takže cestu zpátky jsem měla maximálně komfortní. Místo pocení v autobuse jsem jela pěkně klimatizovaným autíčkem a v Praze byla o hodinu dřív než jsem předpokládala.
Tak jsem se (když už jsem byla na Chodově) rozhodla navštívit rodičovstvo, protože jsem je dlouho neviděla.
V pondělí mě čeká oslava babiččiných 89. narozenin….takže obrovská rodinná akce u strýce na zahradě. To zase bude řečí, že mám barevné vlasy 😀

A teď pár fotek z víkendu, ať vidíte jak jsem se tam měla krásně:

PS: Hlášení o stavu diety

Dnes ráno:
váha: 73,5kg (po dnešních prohřešcích, ale asi nevydrží)
míry:  92 – 85 – 106 (hlavně nezhubnout přes prsa, tolik jsem nikdy neměla 😀 )

Mohlo by se vám také líbit...

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..