Když jsem před třemi lety poprvé běžela závod, bavilo mě to natolik, že jsem si stanovila takový malý běžecký sen ke kterému jsem chtěla dojít. Jen jsem myslela, že to zvládnu dřív. Což se mi, ale stává docela běžně. Vždycky mám větší očekávání než je potom výsledek, protože to (většinou) vyžaduje o dost víc úsilí …
Poslední závod série Běhej Lesy. Co si tak matně vybavuji tak jsem sem vůbec nechtěla jet. Jenže ta naše partička běžců, je strašně neoblomná a já neumím říkat ne. Z původního plánu, že letos si dám 4 závody se nakonec nějak ani nevím jak stalo, že jsem jich běžela 7. A to mluvím jen o …
Asi v půlce srpna jsem při pohledu do diáře zjistila, že na první víkend v září, nemám žádný závod. Což bylo divný a tak jsem šla do termínovky něco hledat. Padl mi do oka právě Neon Run. Bude to zábavné, barevné a je to v Praze, takže nemusím nikam daleko jezdit. Co víc si přát. …
Tenhle závod skýtal nejedno poprvé. Některá byla příjemná a jiná už tak ne, ale i přesto to stálo za to. V první řadě to byl úplně nový závod seriálu Běhej Lesy. Takže jsem se těšila, že poznám další kout naší republiky. Místo kde byl start, je nedaleko od Lázní Kynžvart, kde je zámek a u …
Běhej Lesy Brdy je už tradice, kterou bych porušila snad jedině se zlomenou nohou. Takže to, že se mi to termínově potkalo se svatbou kamarádky mě nemohlo zastavit. Svatba dopoledne, běh odpoledne. Who cares, že je mezi místy 100km. Pamatuji si přesně jak, když mě kamarádka na tu svatbu zvala, moje první myšlenka byla na …
Jezdím do Ústí nad Labem většinou na otočku, od listopadu jsem tam spala jen jednou, kdy jsem tam jela na koncert a nestíhala vlak zpátky do Prahy. Ono to spaní po hotelech leze do peněz a tak se snažím to nepřehánět. Ale tentokrát se to výborně hodilo, měla jsem dovolenou kvůli praxím a v sobotu …
Rozhodla jsem se vydat taky na jiný běžecký seriál než na Běhej Lesy, abych měla srovnání a taky proto, abych zjistila jak se běhá po Ústí když mě tam na podzim (snad) čeká vysněný půlmaraton.
Běžecká sezona úspěšně zahájena. Skoro přesně po roce, závodem seriálu Běhej lesy na Karlštejně. Pro mě to byl letos první z mnoha závodů, které mám v plánu a které vyvrcholí půl maratonem, kde buď umřu a nebo si splním svůj velký běžecký sen.
Tak moc se mi tam tentokrát nechtělo až to nakonec bylo úplně skvělý… Tak to ale v životě většinou chodí. Do Brdů jsem se těšila, trénovala a připravovala se a závod sám potom stál za prd. Vůbec se mi nechtělo znovu vyběhnout, po fotkách které jsem viděla jsem upadla do depresí z toho jak vypadám …
Tak je to za mnou. A já ač bych mohla být spokojená a vlastně jsem to všem tak řekla, jsem spíš naštvaná a hrozně zklamaná. Nějak to nebylo letos úplně ono. Nevím přesně proč, ale vůbec, ač jsem se na závod těšila, jsem si ho vlastně neužila. A jak se objevuje čím dál víc fotek …
