Novinky, Život

Tři měsíce

Tři měsíce jsou doba, která je pro spoustu věcí rozhodující.

Je to délka běžné zkušební doby při nástupu do zaměstnání.

Adaptační doba na nové škole.

Délka 1.trimestru těhotenství, kdy je lepší to nikomu neříkat, protože první tři měsíce se zkrátka může stát cokoliv.

U mě osobně je to taky třeba rozhodující období v každém vztahu. Vztah, který překoná první tři měsíce se dá klasifikovat jako vážný.

Tři měsíce. Časový úsek, který umí být proklatě dlouhý a taky neskutečně rychle utéct. Tři měsíce, doba, která úplně stačí na to, aby se vám změnil život.

I když na to někdy stačí i vteřina, jeden pohled, úsměv a váš život udělá kotrmelec a všechno se pohne a změní. Ale o tom (třeba) někdy jindy.

Když jsem na začátku srpna dala výpověď, přišlo mi to jako nekonečné moře času. Teď, maje před sebou poslední 4 směny, mi přijde, že to nakonec docela uteklo.

Zlé jazyky (jak už to, tak u nich bývá zvykem) měly samozřejmě pravdu a dojíždění je peklo na zemi. Samozřejmě se celou dobu tvářím (a všem říkám) jak je to v pohodě. Ale není. 4 h denně na cestě jsou čas, který chybí jinde. Myslím, že i proto už 14 dní věším záclony. Navíc když se to v práci vysralo vztahově, byl nejvyšší čas jít. A tak i když je to zvláštní, teď učím svoji práci někoho jiného a psychicky se připravuju, že za týden v pondělí si nesednu do vlaku, ale pojedu jen trolejbusem pár zastávek a budu v práci a domů, domů budu moct jít klidně pěšky.

Taky jsem tři měsíce přestěhovaná. A pořád mám pár krabic. Pořád nemá všechno svoje místo. Už mám sice kytky na balkoně, ale pořád nemám všude záclony. Tak strašně ten čas letí. Sotva jsem stihla párkrát „vyrazit do kopců“ jak mi bylo doporučeno a už je tu zima. Tma a mlha. A mě bolí kyčel takže to zase na ty kopce moc není.

Vždyť byl ještě včera srpen, já odložila berle, udělala řidičák a jezdila se koupat na Miladu.

Teď místo toho chodím do kina a škemrám u holek na baru čaj do velkého hrnku, aby mi vydržel celý film.

Dobrý ale je, že jsem si konečně mohla koupit tu škrabku na auto s huňatou rukavicí, která se mi vždy tak líbila a brzo už ji asi i využiju, protože ranní námraza už je celkem běžná věc. Taky můžu konečně nosit ty nový kozačky a můžu zase ze skříně vytáhnout svůj milovaný růžový kabát a obrovské šátky a do těch se zabalit jako mumie, že ze mě kouká jen špička nosu. Každý roční období má svoje kouzlo a i tenhle dojezd podzimu a přechod v zimu má svoje kouzlo…zamlžený brýle při líbání a tak různě.

Za další tři měsíce, bude únor, venku bude (doufám) kupa sněhu. Já využiju ten smeták na auto, co jsem si koupila a místo líbání se budeme koulovat. A víte co? Těším se i na to. Bude to skvělý. Protože svět je báječný místo k narození.

You may also like...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..