Moc toho nevim, Život

2018

strašně utekl. Vždyť je to skoro včera co jsem psala shrnutí roku 2017. A teď už je únor 2019.

Rok 2018 byl takový zvláštně rozpolcený. Na jedné straně spousta průšvihů a katastrof u mě i v okolí. Na straně druhé, spousta parádních zážitků, které patří do kategorie „stálo to za to“.
Nechci se tady v tom sentimentálně patlat, ono velké sentimentální patlání a přehrabování přijde za pár měsíců kdy mám narozeniny a to budu určitě hodně hodnotit a vzpomínat. Protože letos se oficiálně přelomím do stáří a ke staří ten sentimentální patos prostě tak nějak patří :o)

Kdybych měla rok 2018 shrnout jednou větou, řekla bych, že to byl rok ve kterém jsem dotáhla některé změny sama na sobě se kterými jsem 2017 začala.

Našla jsem si skvělou práci, která mě baví, naplňuje a nerozčiluje.
Poznala jsem super partu běžeckých kamarádů, kteří mi pomohli se posunout a nakopli mě k tomu se tomu pořádně věnovat.
Konečně se někomu podařilo mi v mnoha směrech otevřít oči a pomoct mi se změnit. Vnitřně. Stát se sama sebou a vykašlat se na to co se ‚ode mě očekává‘ nebo spíš co mám pocit, že se očekává.
(Dík J&J, vy víte za co a sorry, že to trvalo tak dlouho než jsem si některé rady vzala k srdci)

Mimo to jsem:
Přibrala zpátky těch 10 kg, které jsem 2017 shodila.
Naběhala 420 km.
Splnila si sen o půlmaratonu před třicítkou.
Pro jistotu dvakrát.
Vrátila se zpátky k focení a potkala díky tomu prima partu zajímavých lidí.
Skončila s vysokou, protože to ani tentokrát nebylo ono.
Definitivně se rozhodla o odstěhování z Prahy a začala shánět byt.

Bylo toho samozřejmě mnohem víc. Po dlouhé době byl rok 2018, rokem kdy jsem byla celou dobu single, byl taky rokem kdy jsem poprvé za šest let co bydlím ve svém bytě, v něm zůstala sama bez spolubydlící. Také byl rokem kdy se naše rodina zase zmenšila a zbyli jsme už jen já a rodiče.

Byl to rok, plný neustálých vzestupů a pádů. Plný štěstí a spokojenosti i proplakaných nocí. Hodně jsem se (o sobě) naučila a za to jsem vděčná. Když se na to všechno co se stalo, dívám zpětně, tak mi to všechno tak nějak dává smysl. Tak to tak evidentně bylo správně.

Ten letošní rok, zatím, vypadá na pokračující trénink trpělivosti.
Nejde to tak úplně podle plánu, ale co v životě podle něj jde?





You may also like...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.