Běhání, Výlety, Život

Běhej Lesy Boletice 8.9.2018

Poslední závod série Běhej Lesy. Co si tak matně vybavuji tak jsem sem vůbec nechtěla jet. Jenže ta naše partička běžců, je strašně neoblomná a já neumím říkat ne.

Z původního plánu, že letos si dám 4 závody se nakonec nějak ani nevím jak stalo, že jsem jich běžela 7. A to mluvím jen o Běhej Lesy. Celkově budu mít (když pánbůh dá) za rok 2018 asi 15 závodů, možná i víc. Úplně jsem se zbláznila. Jenže mě to baví a i když se mi úplně nedaří běhat a trénovat mezi závody, tak i tak vidím na výsledcích zlepšení, Běhám rychleji a i když mám někdy pocit, že to bylo úplně darebný tak podle výsledků co vyplivnou aplikace to vlastně bylo dobrý, nebo ne úplně špatný. 

Boletice v tomhle byly hodně podobný. Vždycky si na to dávám pozor, ale tady mi to ujelo a já strašně odpálila start, na prvním kilometru jsem měla tempo 5:45 a to fakt není pro mě udržitelná záležitost obzvlášť když start byl do kopce. (doh)

Do kopce bylo celých prvních 7km ze 13. Smrrrrrt. Když jsem se potom dívala na tempa jednotlivých úseků, je krásně vidět kde jsem měla smrt v očích a jazyk na vestě, protože pořád tak nějak běžím konstantně mezi 7 a 8 min/km a na 7km totální propad na 12:55 =D vzhledem k převýšení 94m je jasně vidět, že jsem lezla v podstatě na Everest takže je to pochopitelné a fakt nechápu jak tam přes ty kameny na tý skoro kolmý cestě mohl někdo běžet.

Poprvé jsem tady polovinu závodu běžela s někým a musím říct, že to byla fajn změna. Potkala jsem se na trase s kolegyní z auta, která běžela stejně chcíple jako já, takže jí úplně vyhovoval můj styl chůze/běh a tak jsme šly a povídaly a nebo běžely a občas na sebe někde počkaly. Pravidelně to asi provozovat nebudu, ale tady mi to sedlo a užila jsem si to díky tomu mnohem víc.

Po závodě bylo vyhlášení absolutních vítězů, předání všech možných cen a dekorování osmeráků, kteří odběhli všechny závody BL. Na to, že nás tam bylo pomalu tisíc tak si to udrželo rodinnou atmosféru a bylo to celé moc milé.

Takové jako byly celé Běhej Lesy. Musím říct, že to jsou závody kde se všichni tak nějak chovají normálně, vždycky je tam sranda a všichni se kterými jsem se tam zatím kdy potkala jsou fajn lidi. Letos mi Běhej Lesy totiž kromě zážitků z přírody a radosti z běhu, daly taky pár nových přátel a já jsem za to víc než vděčná, protože mě to konečně někam posouvá a motivuje mě to běhat dál, lépe a rychleji.

You may also like...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.