Běhání, Výlety, Život

Běhej Lesy Brdy 2.6.2018

Běhej Lesy Brdy je už tradice, kterou bych porušila snad jedině se zlomenou nohou. Takže to, že se mi to termínově potkalo se svatbou kamarádky mě nemohlo zastavit. Svatba dopoledne, běh odpoledne. Who cares, že je mezi místy 100km.

Pamatuji si přesně jak, když mě kamarádka na tu svatbu zvala, moje první myšlenka byla na to, že tam nemám s kým jet. Jenže tím během se to tak nějak samo zařídilo, že jsem si s sebou vzala svého tátu. On je takový můj věrný doprovod a šofér. Zároveň jsme si aspoň díky tomu udělali hezkou táto-dcerovskou sobotu. Lepšího chlapa asi sotva někdy najdu.

Svatba byla moc hezká, hodně tradiční. Vůbec ne můj styl, ale ona si přesně takovou vždycky přála a taková jaká by se líbila mě, by jí určitě nenadchla. Tím pádem to všechno bylo úplně přesně tak jak mělo. Vyšlo pěkné počasí, předpovídaná bouřka nepřišla. Na zámku Nelahozeves je to moc krásné, nikdy jsem tam předtím nebyla, ale kdybych náhodou někdy chtěla svatbu na zámku, tohle místo by určitě bylo ve hře.

Obřad, gratulace novomanželům a potom už hop do auta a směr Brdy. Venku už se začínalo dělat vedro. Já v šatičkách a na podpatcích jsem se začínala trošku péct. Když jsem u lesa vylezla na tu posekanou louku, suplující parkoviště, okolní přijíždějící běžci poněkud koukali. Vyměnila jsem lodičky za kecky, šaty za legíny a hurá pro startovní číslo.
Letos se konečně zlomilo prokletí závodu v Brdech a vyšlo parádní počasí. Loni byla šílená zima a déšť, předloni, na prvním ročníku, se strhla bouřka jako prase s přívalovým deštěm. Letos vyšlo ideální počasí na běžecký závod. Tak akorát větříček, tak akorát sluníčko, sem tam mráček. Luxus. A musím říct, že podle toho se i běželo. Ano, trénovala jsem, opravdu poctivě jsem před tímhle závodem běhala a bylo to znát. Navíc jsem už znala trasu, běželo se stejně jako loni a tady, na rozdíl od Karlštejna, jsem za to byla ráda a považovala jsem to za výhodu. I proto, že jsem věděla, že na konci, před cílem, je dlouhý asi kilometrový seběh z kopce a tam, si mám šanci zlepšit čas a na to je potřeba šetřit síly. Taky jsem věděla jak dlouhý je ten nechutně táhlý kopec za občerstvovací stanicí a kde má smysl se do toho opřít a kde zase ne. Brdy se prostě povedly. Skvělý závod, se skvělým koncovým časem. Běželo se mi tak dobře jako asi ještě nikdy. Zaběhla jsem si osobák na 11km a uvědomila si jak moc běh miluju a že i když málokdo z nás „hobíků“ běhá pro určitý čas nebo výkon, je strašně fajn vidět posun, zlepšení. Že doběhnete dál a rychleji a že to všechno funguje. Že to co do toho člověk investoval, se mu vrátí v té radosti z lepšího výkonu, z lepšího času, z rychlejšího tempa. 

Díky tomu, že jsem s sebou měla tátu, mám tentokrát i víc fotek než jen pár selfie a ty oficiální ze závodu. Moc jsem si to letos užila. Doufám, že za rok zase.

Když se dívám na fotky z letoška, těch skoro 10 kg rozdíl, dost vidím. I když je to pořád dost hrůza jak vypadám. Ale možná i proto se mi běželo o tolik lépe než loni, protože jsem táhla jen deset kilo nadváhy místo dvaceti. Do příštího závodu to budu muset ještě vylepšit.

You may also like...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..