Běhání, Kultura, Výlety, Život

Víkend na severu vol.2 25.-27.5.18

Jezdím do Ústí nad Labem většinou na otočku, od listopadu jsem tam spala jen jednou, kdy jsem tam jela na koncert a nestíhala vlak zpátky do Prahy. Ono to spaní po hotelech leze do peněz a tak se snažím to nepřehánět. Ale tentokrát se to výborně hodilo, měla jsem dovolenou kvůli praxím a v sobotu běžela v Ústí závod, takže jsem se rozhodla aspoň část dovolené strávit jako opravdovou dovolenou.Že jsem se v pátek zpráskala jako prase to už víte pokud jste četli článek o Run Tour. To je ale ta nejmíň zajímavá část víkendu. Jak jsem avizovala, v pátek 25.května probíhala po celé republice Noc kostelů, rozhodla jsem se jí zúčastnit právě v Ústí, kde byla spojená ještě s nocí muzeí a galerií.

V Muzeu města Ústí nad Labem je spousta zajímavých expozic a jeho návštěvu vám vřele doporučuji pokud se v tomhle městě ocitnete. Prošla jsem si všechny expozice, za velmi zajímavou považuji hlavně výstavu věnovanou ústeckému sídlišti Severní terasa, která představuje plány nedokončeného obrovského projektu slavného architektonického studia ‚Ateliér 40‘ který mimo jiné dělal také návrhy pro pražské Jižní město. Úsměvná mi přišla výstava „Milování v přírodě“ která se jak název napovídá, věnuje rozmnožování zvířat. Byla tu hromada dětí, které samozřejmě bez ohledu na věk absolutně pubertálně prožívají každou ukázku styku nebo zmínku o penisu. Jinak ale zajímavé informace, kdo koho sežere při rozmnožování, kdo má nejdelší a nejkratší styk atd…ale asi stárnu a stávám se puritánkou, protože vycpaní souložící ježci mi přišli fakt přes čáru, ale chápu, že k životu to patří.

V muzeu byla ještě spousta dalších zajímavých výstav, komiksy o totalitních procesech v Československu, sochy Michaela Bílka, výstava prací ZUŠ a výstava „Středověké Ústí“ ukazující dávnou historii města. Na nádvoří jsem si potom dala malinovku a vyrazila směrem ke kostelu apoštola Pavla, tzv. červenému kostelu, který jsem jednou náhodou objevila moc jsem se chtěla podívat dovnitř. Kostel je evangelický a zajímavé na něm je, že je z počátku 20.století a nezapře secesní prvky. Vypadá jako vystavěný z červených cihel, ale ve skutečnosti je postavený z železobetonu a je jednou z prvních betonových staveb u nás a „cihly“ jsou pouze červené kachličky poskládané tak aby působily jako cihly. Klenba kostelní lodi je z mostních oblouků, protože se vyráběly už v celku a byly levnější než klenbu nechat odlít. Moc zajímavé a krásné místo.

Na závěr večera jsem vyrazila na koncert do Hraničáře. Projekt Cars&Trains zněl zajímavě a přesně takový i byl. Jeden týpek co zpívá a hraje na kytaru a k tomu má notebook a stůl plný krabiček. Fascinující co dokáže všechno dneska elektronika a tak v jednom člověku klidně zníte jako pětičlenná kapela. Bomba. Moc mě to bavilo.

Pak teda následovala ta neplánovaná párty, že já jsem si v tom Ústí udělala kamarády 😀

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Ilustrační snímek pro představu v jakém stavu jsem šla v pátek na hotel…

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

V sobotu běh a potom nákupy, protože v neděli jsem jela za kamarádem do Děčína a jaksi předpověď byla zima a déšť a tak jsem neměla zrovna oblečená na tisíc stupňů ve stínu. Ovšem prošla jsem celé Forum, něco si i vyzkoušela a nakonec si nic nekoupila a rozhodla se, že půjdu v tom stejném v čem jsem v pátek pařila. Šaty to byly tak co. Sice krátké a to já nesnáším, ale mě se prostě nikde nic nelíbilo. Cestou na koleje jsem se stavila v Kauflandu, koupila si večeři a víno a zmrzlinu (jo alkoholik a závislák na cukru) a přišla si úplně jako místní když jsem šla s tou taškou plnou dobrot nahoru Klíšskou. Na pokoji jsem si dala sprchu a sedla si k otevřenému oknu a dívala se ven. Pustila jsem si asi 4 filmy na notebooku a udělala si večer jen sama pro sebe. Relax. Výhled na Milešovku a tak 🙂

V neděli jsem se odepsala z hotelu a bez kocoviny vyrazila vstříc Děčínu, prý je totiž hezčí než Ústí (to těžko). S k. jsme se poznali v únoru na koncertě Pris v Ústí, pojí nás společná láska k Houpacím koním, k dobrým knihám a ke kafi a vínu. A protože mě tam tak trochu balil a já na tu hru kývla a zůstala s ním v kontaktu, bylo na místě vidět se znovu. Doteď jsme se neshodli jestli to bylo rande nebo ne, ale bylo to fajn. Procházka městem, povídání, oběd, zmrzlina, koupání v Labi…jo není to s těma chlapama asi ještě úplně ztracený, evidentně jsou i kluci se kterýma je řeč. Ale o tom, že je Děčín hezčí mě teda nepřesvědčil.

Posledním vlakem jsem se vracela do Prahy, plná zážitků a pozitivní energie. Neměla jsem ani tak problém s tím, že se mi nechce další den do práce, jako s tím, že se mi nechce do Prahy. Můj vztah s tímhle městem je čím dál blíž k rozvodu, jen spolu zatím musíme sdílet společnou domácnost a tak se nějak navzájem trpíme.

 

 

 

 

 

 

 

You may also like...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.