Běhání, Život

Běhej Lesy Karlštejn 5.5.2018

Běžecká sezona úspěšně zahájena. Skoro přesně po roce, závodem seriálu Běhej lesy na Karlštejně. Pro mě to byl letos první z mnoha závodů, které mám v plánu a které vyvrcholí půl maratonem, kde buď umřu a nebo si splním svůj velký běžecký sen.

Ale teď zpátky na Karlštejn. Letos se, oproti loňsku, běželo na začátku května. Měla jsem strach aby nepršelo, ale zároveň jsem doufala, že nebude tak příšerné vedro jako loni. Málem mě to tam kvůli vedru stálo zdraví a nechtěla jsem si to zopakovat.

Takže bylo vedro úplně stejné. Já, naštěstí, poučena loňskou zkušeností jsem ale pila. Hodně, už před závodem. Už den před závodem dokonce. Zkušenost s dehydratací, je pro mě pořád živý a nepříjemný zážitek. Ono když na vás jdou mdloby uprostřed lesa, není to nic moc.

Slíbila jsem si, že budu tentokrát víc trénovat, to se mi nepodařilo. I tak to ale nakonec všechno nějak dopadlo a já vám zkusím zprostředkovat svoje pocity z trati.

Stejně jako loni jsem jela sama, vlakem. Pár mých kamarádek se podivilo, že jedu sama, ale na to už jsem zvyklá. Ony se pořád diví, že chodím a jezdím všude sama. To by bylo na samostatný článek (na který asi brzo dojde).

Vyzvedla jsem si číslo a startovní balíček, pila vodu jak velbloud a opalovala se na louce, protože co taky ty dvě hodiny dělat než bude start. Měla jsem s sebou sice knížku, ale nějak na to nebyla nálada, bylo opravdu vedro a jen ležet a na nic nemyslet bylo takhle před závodem ideál. Bavila jsem se pohledem na ostatní běžce, koukala po nějakých pěkných chlapech a v duchu se posmívala všem těm co mají na břiše pneumatiku a vzali si o velikost menší tričko. Jo, jsem zlá, já vím. Jenže my co oblečeme Mko a nosíme Lko, protože pneumatika na břiše, si to můžeme dovolit.

Vyhlídla jsem si jednoho sexy týpka, běžel samozřejmě ten delší závod. A tak jsem si říkala jestlipak se potkáme na trati. Připomínal mi jednoho známého a tak nebylo těžké si ho zapamatovat. A co si budeme, hezký chlapy, ty já si vždycky pamatuju.

Asi v 17:10 nám to odmávli a my se vydali na trať. Na úplně na chlup stejnou trať jako loni, jak jsem později zjistila, takže jsem aspoň nebyla překvapená a věděla co mě kde čeká. Kde je kopec, kde seběh a jak dlouhé to kde bude. Že ten či onen kopec je nekonečný a za kterou zatáčkou bude občerstvovačka. Mělo to určitě svoje pro i proti. Proti, že to byla trošku nuda. Pro rozhodně v tom, že se mi snáz rozložily síly. Na začátku jsem třeba věděla, že mě čeká opravdu dlouhý, hnusný a táhlý kopec a že se není kam štvát, protože ti co se štvou, nahoře budou funět a já je v pohodě předběhnu.

Běhám závody s jedním sluchátkem v uchu, nějak to bez té hudby pořád neumím, ale pro bezpečnost to jedu jen do jednoho ucha, abych věděla co se děje okolo mě. Letos se ten soundtrack teda fakt povedl. Mám ve zvyku si na běh dát shuffle a pak se smát tomu co mi to tam mixuje. Spíš než na hudbu totiž tak nějak běhám na emoce, které ve mě ty jednotlivé skladby vzbuzují. Nebo vzpomínky a myšlenky, které vyvolají. Běh je pro mě něco jako defragmentace disku. Třídím si u toho myšlenky a uklízím si v hlavě. Tedy, většinou. Spíš při tréninku. Na tomhle závodě to nějak neprobíhalo obvyklým způsobem.

Když jsem si po asi 500m nandala sluchátko, ozvalo se mi do ucha „vem mě s sebou“ a mě napadlo jen tak jo a plazila jsem se do kopce a chtěla myslet na to, na co bych neměla a nešlo to. Konečně to jednou nešlo. Na tom chvostu závodníků byla celkem velká sranda a já místo abych vnímala co mi kdo zrovna křičí do sluchátka a přemýšlela o blbostech, o Božském a o tom všem bordelu v mém životě jsem poslouchala kecy lidí okolo. Takže, když mě před vrcholem předběhla holka s nápisem na zádech „dneska běžím, zítra ležím“ a za mnou se ozvalo „to je dobrý, jen tam nemá napsáno s kým“ smála jsem se ještě dalších x metrů. Co mi hraje do ucha jsem vnímala jen chvílema, na myšlenky nebyl čas. Snad jen když na mě Malátný pokřikoval něco o chování co způsobuje chudobu mě napadlo, že o běhání asi nezpívá, ale že to do téhle krabičky taky rozhodně patří. Až na to motání na úzké cestě, na to, že nikdo neví, že se předbíhá zleva to bylo víc než příjemné. Na mizerný trénink, jsem celkem i běžela a když ne, tak jsem šla tak rychle, že jsem držela tempo s okolím a nepropadala se nikam hluboko na konec. Nešlo mi vůbec o čas, šlo mi o to, si to užít a neumírat jako loni, kdy jsem z toho ani moc neměla. Tím, že jsem většinu závodu nemyslela na nic, jsem si nakonec vyčistila hlavu víc, než když při tréninku melu tisíc věcí zleva doprava a zase zpátky.

Vybavuju si, ale jeden seběh, kdy mi pod kopcem začali do ucha hrát Primal Scream a já se musela usmát a zaplavil mě takový pozitivní pocit, že jsem najednou věděla, že to bude dobrý, že to bude dneska v pohodě a že svět se točí jak má.

Chtělo se mi zpívat nahlas

„we wanna be free, we wanna be free to do what we wanna do 
And we wanna get loaded and we wanna have a good time „

ale udržela jsem se. I když se to zrovna na tuhle situaci fakt hodilo, protože přesně to jsme tam všichni chtěli. Být volní a dělat to co nás baví.

Když jsem potom sbíhala do lomu Amerika s „viděl jsi někdy něco takovýho“ sluníčko svítilo nízko a bylo to tak krásný, že jsem byla nejšťastnější, že jsem mohla vidět něco takovýho.

Zkrátím to, bylo to skvělý. Bylo to úplně jiný než loni a přece částečně stejný. Kopce strašný. Prach všude. Špinavá jsem byla jako prase. Vedro. Pot, špína a odřený nohy.

Ale v cíli jsem byla o 10 minut líp.

Toho sexy kudrnatýho běžce jsem potkala někde na sedmým kilometru, jen mě minul, holt jiná liga. Třeba ho příští rok dokážu doběhnout.

Sumasumárum dala jsem to se ctí a bez úmrtí. S ohledem na mizerný trénink před, to považuji za velký úspěch.

A mám letos krásný fotky z trati. Fotky na kterých je dost vidět ten rozdíl skoro 10kg oproti loňsku. I když jsem je shodila dost podivně, tak hlavně, že už jsou pryč. ( O tom taky někdy příště)

Soundtrack jsem z části zachytila takže se můžete podívat co mě na těch 12km doprovázelo. 2. června se těším na Brdy. Uvidíme jestli to bude lepší než loni. Tak jako Karlštejn a jaký soundtrack mi DJ Jesus nachystá (za tyhle vtípky na boží účty fakt ale přijdu do pekla).

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

You may also like...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..