Moc toho nevim

Moc toho nevim III.

ale jedno je mi jasný, že čas si běží rychlostí, kterou sám uzná za vhodný.

Vždycky mě to překvapí, že je UŽ 10., že je to  UŽ měsíc od toho, čtvrt roku od toho, 4 roky od toho. Přitom když vím, že mám nějakou akci za měsíc, nebo že něco bude za čtvrt roku přijde mi to strašně daleko. A najednou je po ani nevím jak.
Pamatuju si pořád dost živě poslední olympiádu, jak jsem bydlela s AS a kupovali jsme televizi a já si myslela, že budujeme happy life a ejhle, ono je to 4 roky a všechno je jinak. Žádný happy life se nekonal a já mu minulý týden přestala zvedat  telefon. Definitivně. Po těch 10 letech bylo už asi na čase.  Na olympiádu se budu dívat sama, na jiný televizi. Přesto mi to pořád přijde včera, když jsem po něm házela v kuchyni sklenicí.
Občas mě ten čas děsí. Jak rychle se pohybuje a já ho nestíhám vnímat. Myslím na to od chvíle co jsem se asi před 14 dny bavila s jedním známým, který je taky dlouho single, jako já. Přijde mi jako fajn kluk, má správný počet všech končetin, práci, byt, je hezký a neutíkají mu vlasy. Typ u kterého byste prostě nečekali, že může mít nouzi o holky. Řekl, že zřejmě vybíral tak dlouho až už není z čeho. Žije moji noční můru.
Prošla jsem potom v hlavě všechny svoje vztahy a rozchody, jejich důvody. No občas jsem tomu mohla dát větší šanci. Na druhou stranu věřím, že toho pravého prostě poznám, tak na co se zahazovat s těmi levými. Třeba jsem jen špatně hledala. Na špatných místech.
Nebo to tak není? Co když se to nepozná hned? Tři měsíce zkušební doby jsou občas málo i v zaměstnání, aby jste odhalili blbce, nebo zjistili, že to není dream job. Jenže najít novou práci, je nějak snazší než nový vztah.
30 už je na schodech a brzo zaklepe na dveře a jako holka mám to nástupiště nějak jinak dlouhý než kluci, mě by ten vlak fakt mohl ujet. Jak se blíží poslední narozeniny s dvojkou na začátku, čím dál víc si to uvědomuju. Když se tak dívám na kalendář, jak tam ty dny přiskakují, říkám si,  jestli bych neměla běžet a snažit se ho chytit,  nebo jestli je cajk věřit, že to stíhám…netikají mi žádný biologický hodiny, nejsem holka co chce za každou cenu děti, ale žít sama dalších 50 let mě trošku děsí. Jo, asi nebudu nikdy slavit zlatou svatbu s ohledem na věk můj i těch co považuji za vhodné kandidáty na manžela, ale lepší 10 let po boku někoho kdo za to stál, než 50 let s blbcem ne? Tak třeba má můj vlak jen zpoždění a místo aby ujel, teprve přijede…

Mohlo by se vám také líbit...

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..