Život

2017

Když jsem přemýšlela jak pojmu shrnutí minulého roku, chvíli jsem uvažovala, že to vůbec neudělám. Že je to klišé a že jsem přece docela dost letos psala tak na co opakovat.
Potom jsem prolistovala svůj instagram a posty tady na blogu a připomněla si co jsem to vlastně dělala a s úsměvem na rtech a nostalgickou slzou v oku jsem se rozhodla v tom pošťourat. Trochu zopakovat. Trochu doplnit. Byla by to totiž škoda, protože všechno se rozhodně na blog nevešlo.

Úvodem bych chtěla poděkovat všem čtenářům tady na blogu a followerům na instagramu. 867 návštěv a 1470 lajků je prostě úplně super a já si toho moc vážím. Díky, fakt moc.
Rok 2017 pro mě byl rokem nacházení a ztrácení, rokem nového začátku, rokem poznání a změn. Také byl rokem plným zážitků. Dobrých i špatných. Rokem, kdy jsem pochopila, že některé lidi ve svém životě nepotřebuji a bez jiných to nezvládnu.

 

Pokud bych to pojala statisticky tak jsem:
 
4x změnila práci,
zažila 5 epických večírků,
4 měsíce vůbec nepracovala,
strávila skoro 40 dní mimo republiku,
spala na 4 hotelech,
byla na víc jak 30 kulturních akcích,
navštívila 8 různých farností,
shodila 10 kg,
zaběhla dva závody,
naběhala 125 km,
pořídila si 2 nová tetování,
4x se zamilovala (z toho jednou osudově),
měla 1 vážný vztah,
2x se probudila v něčím objetí
 a přitom za celý rok s nikým nespala.

 

To je myslím na 365 dní dobrý skóre.
Kromě toho, jsem přečetla spoustu knih, objevila spoustu kapel a rozšířila si kulturní rozhled. To ovšem odmítám počítat 🙂
Rok 2017 stál zkrátka za to:
  • V lednu poprvé změna práce, protože chodit se svým šéfem nebyl dobrý nápad.
  • V únoru konec se školou, protože když se odmítáte šťourat v Evangeliu nemáte na teologii co dělat.
  • V březnu návrat k běhání, protože měsíc před závodem je to pořád lepší než vůbec.
  • V dubnu narozeniny a potom křest, protože nikdy není pozdě začít znovu, s čistým štítem.
  • V květnu poslední EKG a nové tetování, protože některé věci je dobré mít na vždy pod kůží.
  • V červnu výlet do Vídně na koncert, protože když ho miluješ není co řešit.
  • V červenci prázdniny a volno trávené kopáním a betonováním, protože co by to bylo za volno kdyby člověk nemakal.
  • V srpnu nejlepší spontánní výlet s koupačkou na Mácháči, protože spontánní akce jsou top.
  • V září konec v práci, protože občas i když vás to baví musíte jít dál.
  • V říjnu nástup do nové školy, protože učitel náboženství je lepší obor než teolog.
  • V listopadu nástup do práce snů a po měsíci rychlý odchod, protože noční můra je taky sen.
  • V prosinci spousta kocoviny, protože když člověk nemá trénink může se tak akorát vymlouvat na věk.

 

S ohledem na to jakou kocovinou pro mě začal rok 2018 doufám, že to bude rok minimálně stejně zábavný jako ten uplynulý a vám všem, přeji aby takový byl i ten váš. Abyste našli co hledáte, neztratili co už jste našli a vždycky si i na tom špatném dokázali najít něco pozitivního. Nechť vás provází Síla.

 

Mohlo by se vám také líbit...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..