Pozvánky

Pozvánka: Kryštof Kintěra – Nervous Trees

Zcela výjimečně pozvánka, ne jen vyprávění o tom co bylo a nebylo. Výstava Kryštofa Kintěry,  v pražské Galerii Rudolfinum, totiž rozhodně stojí za shlédnutí. Trvá až do 27.12. a vřele ji doporučuji k návštěvě. 
Pro můj pohled na věc a spoilery co můžete vidět, rozbalte článek.
Na stará kolena asi začnu mít ráda moderní umění. Já, která řekla, že od impressionismu dál je všechno jen matlanice a pseudo-umění. Nikdy bych nevěřila, že se mi právě Kintěra může líbit. Nicméně jsem o jubilejní výstavě Rudolfina slyšet tolik, od lidí jejichž názoru si vážím, že jsem se rozhodla to zkusit. A nelitovala jsem. 
Kryštof Kintěra je sochař, malíř, umělec. V průběhu devadesátých let vystudoval pražskou AVU a potom pokračoval ve studiích po světě. Kromě velkého množství samostatných i skupinových výstav je také autorem dvou památníků v Praze a spolupodílel se na díle Entropa.
Výstava je takový labyrint, kterým procházíte. O každé skulptuře, si můžete přečíst povídání v brožurce a vřele to doporučuji. Protože za Kintěrovými díly se vždy ukrývá nějaký hlubší smysl nebo myšlenka. Zároveň, ale stále zůstává dost prostoru pro vlastní fantazii a i to je myslím autorovým záměrem. Probudit v divákovi potřebu o věcech přemýšlet.
Díla jsou malá i rozsáhlá, pracují s běžnými věcmi, které denně nacházíme v našich domácnostech a životech. Zároveň se Kintěra snaží útočit na naše uvědomění a vnímání světa. Což překvapivě hodně oslovilo mě, přesto, že jsem takový typ co se snaží být pořád nad věcí a některé věci si odmítá připustit. Tady mě ovšem, především přesycenost dnešní doby technikou, internety a umělými věcmi zasáhla jako facka…všechno dohromady to ve mně probouzelo zvláštní kombinaci deprese a schízy. Vlastně je celá výstava trošku psycho a depka. A to je dobře, probouzí to silné emoce, které v člověku zůstanou a nutí ho na některá díla myslet dál.
Je těžké vybrat jednu věc, kterou by člověk vypíchl. Celá výstava mě oslovila a to se mi úplně běžně nestává. Nicméně, dílo Nervous trees se obávám objeví v mých nočních můrách. Tři sochy, které se neočekávaně a nenadále pohybují a třesou. Evokovali mi slavnou knihu Den Trifidů a vůbec jsem z nich neměla dobrý pocit. Jsou to opravdu nervózní stromy a nevíte vůbec co si o nich máte myslet, co čekat. Jestli obdivovat jejich křehkou krásu, nebo radši prchnout.
Celkově mají díla zajímavé nápady, využití některých věcí je překvapivé. Kintěra si hraje a baví.
Víc už nebudu prozrazovat. Do 27. prosince máte čas se zajít na výstavu podívat a já vám to opravdu doporučuji, stojí to za to.

You may also like...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..