Hubnutí, Život

August weight loss – beginning

Někdy na konci července se mi stala zásadní věc. Strašně jsem se naštvala. Tak strašně, že mě to nakoplo se sebou něco udělat. A proč jsem se naštvala?

Určitě taky ve svém okolí máte kamarádku, známou, kolegyni, zkrátka někoho kdo je tak trochu tlustý, silnější, oplácaný nebo říkejte tomu jak chcete, ale hubeňour to není. A ten někdo mluví už spoustu let o tom, že zhubne. Začíná a zase konči a tak pořád dokola. Shodí pár kilo a zase je nabere, je to člověk který když vám řekne, že je na dietě, jen se usmějete a víte, že to stejně nedopadne. Taky jednu takovou známou mám. Bývala to moje kamarádka, ale to je jiný příběh. Je přesně ten typ člověka „co nikdy nezhubne“. Nebyla tlustá, jen silnější a pár kilo dolů by jí neškodilo. Běhala, nejedla, cvičila já nevím co všechno, vždycky to bylo pár kilo a potom zase všechno zpátky. Zkrátka jsem si celou dobu co jí znám myslela, že ona je ta poslední která by doopravdicky zhubla. Nedávno jsem úplně náhodou narazila na její fotku a moje brada se ocitla na podlaze. Zhubla minimálně 15 kg a pas má jako modelka. A to bylo přesně to co mě naštvalo. Ne, protože bych jí to nepřála, ale protože jsem si uvědomila, že když to dokázala ona, proč teda já ne? Proč mám pořád nahoře těch 15 kg co jsem nabrala během práce v divadle když jsem už přes dva roky pryč? Proč jsem před dvěma lety shodila 5 kg a potom už zase nic?

A odpověď byla úplně jednoduchá: protože jsi líná jako prase, válíš se a žereš co ti přijde pod ruce. No a bylo to, jako by mi někdo rozsvítil v hlavě a já si šla hledat cvičení. Blížilo se 1.8. a tak jsem to stanovila jako počáteční datum. Jsem ten typ co radši začíná podle data, ale kdyby bylo 16. začala bych hned další den – jo, tak moc jsem se naštvala.
Protože to nebyl první pokus o hubnutí a protože moje máma hubne už asi 15 let (ha ha ha) a tak jsem v tomto směru dost vzdělaná, věděla jsem, že jen cvičení stačit nebude. Že nejdůležitější je jídlo a že jestli nepřestanu jíst stylem „tři housky a dva perníky na celý den“ tak i kdybych cvičila 4 hodiny denně bude to úplně k ničemu. Jídlo bohužel muselo počkat do výplaty (jo smutný, já vím), ale aspoň jsem zařadila snídaně a pokusila se omezit perníky a nahradila jsem je normálním jídlem.
Protože poslední dobou si dost ujíždím na plánování (jo fakt, například GTasks mi změnili a o moc vylepšily život) tak jsem se rozhodla si udělat částečně motivační a částečně orientační plán na zeď.

Takhle pěkně jsem si to připravila v práci…
a takhle krásné a veliké jsem si to vyrobila na zeď.

Jako cvičení jsem zvolila 30 Day Shred od Jillian Michaels. Za prvé, protože už jsem to jednou cvičila a bavilo mě to (tehdy jsem to ale v půlce levelu 2 vzdala) a za druhé, protože to bylo jediné cvičení které jsem měla hned k dispozici 🙂 Navíc mi perfektně vyhovuje, že se cvičí jen 30 min denně, to je čas, který se dá každý den najít 😉 Krom toho je Jill moc sympatická a sexy ženská, její styl cvičení se mi líbí a hrozně mě baví jak umí člověka během cvičení motivovat a ještě si s ní potrénuju angličtinu 🙂
Naivně jsem si do plánu zapsala ještě další aktivitu a to běh. Běhání mě baví a už strašně dlouho se snažím propracovat k tomu abych uběhla víc než 100 m bez funění.
Změnu jídelníčku jsem naplánovala na 10. tedy po výplatě. Rozhodla jsem začít s dietním jídelníčkem co jsem už jednou držela, který je založený na potravinách s nízkým glykemickým indexem. Je to jídelníček na měsíc a spočívá v podstatě v tom, že vás naučí jíst pětkrát denně a odnaučí vás jíst prasárny 🙂 Prvních 14 dní se nejí vůbec žádné přílohy ani pečivo. To zkrátka jde vydržet. Potom se dalších 14 dní začnou přidávat přílohy, každý den má kolem 5000kJ a to je na hubnutí tak akorát. Tedy pro ženu. Pánové musí papat víc 🙂
No a tak jsem si dojela k rodičům pro činky a karimatku a začala. Ze strachu, že to nevydržím tak jako už tolikrát jsem to řekla jen Janě, abych měla aspoň jednoho člověka, kterému si budu moct stěžovat, že mě něco bolí a který mi případně vynadá když se na to budu chtít vyprdnout 😀

1.8. to tedy vypadalo takhle (vepřík prostě – ty fotky mi přijdou o dost lichotivější než realita):

Jen pro úplnost, měřím 172cm, takže při váze 75kg se moje BMI vyšplhalo nad 25, tedy nad hranici nadváhy.

PS: Strašně moc bych chtěla poděkovat L.K. za to, že tak zhubla (moc ti to přeju!) a dala mi tak motivaci začít. A to i přesto, že spolu už víc jak rok nemluvíme (možná dokonce už dva roky) a tak si to tady asi nepřečte (pokud mě teda nestalkuje 😀 )

PSS: Druhý dík patří Nikky ze stránky http://mojetelo.blogspot.cz/ která mi dala spoustu informací o věcech, které jsem ještě nevěděla. Ten blog je naprosto dokonalý a kdo se mnou necháte inspirovat a budete taky se sebou něco dělat, její blog si určitě dejte do oblíbených. Jsou tam odpovědi snad na všechny otázky ohledně jídla a cvičení. A jako bonus je Nikky normální sympatická ženská co se sebou dokázala udělat úžasné věci a tak je živým důkazem toho, že to jde 😉

You may also like...

0 Comments

  1. no a pokračování 🙂 držím palce

  2. Pokračování bude…obden to sem nasypu jak jsem bojovala celý srpen 😉

  3. hoď sebou zajímá mně výsledek a jídelníček bych se přidala 🙂

  4. tak tak 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..