Výlety, Život

Víkend 16.-17.6.

Poslední víkend před nástupem zpátky do práce. Jsem prožila dosti aktivně. Většinou tedy, ale v lese. S ohledem na horko, které bylo to byla asi nejlepší volba 🙂
V sobotu jsme s rodiči jeli k nám na chatu zkontrolovat jak mi rostou moje zaseté věci a jestli už by se tam třeba nedalo něco sníst..
Cestou lesem, asi aby jsme se nenudili, jsme píchli kolo 🙂 Tím to všechno tak nějak začalo. Ohromná zábava, uprostřed lesa, celé auto od bláta, guma proražená, že v ní byla na prst díra. Tak jsme na lesní cestě asi 100metrů od chaty měnili pneumatiku 🙂 Nejsem si jistá jestli jsem tu někdy popisovala jakou a kde vlastně máme chatu. Je to v lesích za Slapskou přehradou, je tam boží klid, ale jen díky tomu, že jsme na břehu zátoky v lese, kam se nedá dojet obyčejným autem, ale jen tím co má náhon na všechny čtyři kola. Cestou se totiž jede třikrát přes potok, který si to krátí po cestě, je to tam samý kořen a kámen a občas je tam strašně bláta. Ale stojí to za to přetrpět, protože má díky tomu chata nezaměnitelnou atmosféru, ještě umocněnou chybějící vodou, elektřinou a kanalizací 🙂
Když jsme vítězně dorazili k chatě, vrhla jsem se k záhonu a zůstala šokovaně stát. Něco mi snědlo ředkvičky! Nejdřív jsem myslela, že někdo přišel a vytrhal je. Jelikož jsme v lese tak tam nesmí být ploty mezi parcelami (kvůli divoké zvěři) a tak se tam poměrně běžně ztrácí věci (dokonce nám jednou někdo ukradl teploměr, takže už mě tam nic nepřekvapí). Při bližším pohledu jsem, ale zjistila, že chybí jen lístečky, že červené lehce zakulacující se kořínky tam jsou. Takže přišlo nějaké zvíře a mým milovaným ředkvičkám okousalo lístečky 🙁 Při ještě bližším prozkoumání se ukázalo, že nám nějak prořídl i kopr. Aspoň salát, ale roste krásně, i když se obávám, že při příští návštěvě na tom bude jako ředkvičky 🙁
Kytičky rostou. Slunečnice jsou už docela hodně veliké. Laskavec už také poporostl a heřmánek začal konečně vylézat, minule po něm nebylo ani stopy. Afrikány jsou obrovské, ale nejsem si jistá jestli tam přežijí, protože v jejich záhoně se zabydlela myš a ta s nimi má nějaký zákeřný plán, protože jsme našla tři ukousnuté rostlinky polozatažené do díry. Tak jsem je vytáhla a asi za hodinu koukám a jsou tam zase! Mrcha si utrhla další. Tak jsem zvědavá co tam zbyde :-/
Kopretiny se vůbec neobtěžovaly vylézt, tak jsme to tam pokopali trošku a místo nich jsme naseli měsíček lékařský (aby jsme případně na podzim mohli dělat mast) a také jsme tam zkusili dát hrášek. Uvidíme jestli z toho něco bude.
Zbytky ředkviček jsme vyhrabali (a snědli) a na jejich místo jsme také dali hrášek. Třeba ten nic nesní.
Opekli jsme si maso na grilu a jeli domů, protože já musela být v šest doma kvůli nemocenské.

V neděli jsme se rozhodla nesedět na zadku a šla jsem do Kunratického lesa hledat kešky. Už loni v létě jsem se rozhodla zkusit geocaching, ale nebyla jsem nějak úspěšná. Po asi třech marných pokusech o nález jsem to vzdala. Letos jsem se rozhodla to konečně pokořit. Bohužel musím říct, že jsem stále stejně geoslepá jako vloni 🙁 i když stojím na přesné souřadnici tak tu krabičku nikdy nenajdu :-/ zřejmě mi tento sport není souzen. Ale tak aspoň jsem se prošla příjemně, v Kunraťáku bylo příjemně, prohlédla jsem si studánku a šla jsem do Centra Chodov koupit otci dárek ke Dni otců. V C&A už začaly slevy takže jsem mu tam vybrala košili a jak jsem se tak šla ještě projít po dalších obchodech tak jsem dokoupila nějaké drobnosti. A tatínka to potěšilo, takže mise splněna 🙂

 salátky

 vlevo je mrkev a vpravo pohled na celý záhon
laskavec
 slunečnice


 ředkvičky 🙂

V Kunratickém lese:

 Dárečky pro tátu:

Moje nové botičky na doma 🙂

You may also like...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..