New life starts in summer

Tenhle nadpis jsem si předepsala už 1.července. Asi jsem tomu vážně věřila. Tak trochu to tak opravdu je. Prázdniny byly asi nejvíc změnové období za poslední dobu.

Protože mě v červnu vyhodili z nové práce (kvůli které jsem opustila svůj milovaný Rubín) tak jsem červenec strávila doma, hledáním místa, koukáním do zdi, nicneděláním, ježděním po výletech s rodiči a modlením se ať už je proboha konec července a já se stěhuju. To totiž je asi ta největší změna (když vynechám tu práci).
Opustila jsem svůj malý krásný roztomilý 2+1 na Vinohradech a vrátila se zpátky k rodičům. Potupně po 4letech jsem se připlazila s tím, že bych ráda chvíli nebyla dospělá a dala si dohromady život abych tu „dospělost“ potom měla snazší. Ze začátku to vypadalo nereálně, ale nakonec se to podařilo. S příslibem, že je to tak maximálně na dva roky (jestlipak si někdo doma uvědomil jak dlouhé dva roky jsou?) jsem si polovinu věcí dala k babičce, většinu nábytku věnovala Janině (výměnou za doživotní zásobování zeleninou a ovocem z její zahrady) a se všemi svými botami, tričky, šaty a kabelkami se nastěhovala do svého 16m2 velkého pokoje, za který se od té doby pořád modlím aby se ještě malinko nafoukl a měl aspoň 16,5m2 🙂

V srpnu jsem byla zase na jedné svatbě. Tentokrát si Míra bral Ivanku a bylo to krásný a romantický a já doufám, že jim to dlouho vydrží a budou šťastní atd. protože bych jim to moc přála.