Život

Big cleaning of my life

Tak mám zase nové vlasy. Jedna z metod jak odhodit to co bylo a žít zase tak trochu „nový život“. Konečně jsem tak nějak pochopila svého kamaráda Lukáše, který si vždycky když má nějaké problémy oholí hlavu dohola. Je to vpodstatě to samé jako s těmi barvami.
V kamarádských vztazích překvapivě nic nového. Jen snad to, že se tak nějak bavíme, ale na svatbu jsem jí nejela. Nevím co bych tam dělala. Pořád jsem nějaká nasraná z pocitu, že už do jejího života nepatřím. Ne proto, že se vdala, ne proto, že je těhotná, ale prostě proto, že už mě tam nechce. Pochopila jsem to asi pozdě, ale aspoň že tak. Když zjistíte, že vaše kamarádka čeká dítě, je asi ve 3.měsíci a všichni okolo to ví a vy se to dozvíte úplně omylem pochopíte hodně. A tak jsem tak nějak pořád nasraná a už ani nechci být, ale nějak mě to neopouští.A tak jsem jí nechtěla kazit její šťastný den a radši zůstala doma.

Ale ještě jeden pocit, mě neopouští a to, že bude i přes tohle všechno dobře. Padl na mě minulý víkend kdy jsem byla v Jičíně u jednoho kamaráda. U chlapíka co by teoreticky mohl být ten pravý, jediný a dokonalý. Takzvaný pan božský (myslím, že kdyby mě slyšel tak mě zabije :> ) Má všechny předpoklady. Hubený, dlouhovlasý, modrooký a o 16 let starší než já. Ale hlavně dospělý a rozumný chlap co ví co od života chce. Aneb chlap co by mě mohl srovnat, abych se už třeba konečně uklidnila a začala se chovat jako dospělá. Věk už na to pomalu mám.
A tak se od návratu snažím dát dohromady, protože vím, že tak jak to je teď, to dál nejde. Mohlo by se mi snadno stát, že se najednou probudím a zjistím, že je mi 30, pořád mám v kuchyni hromadu smradlavého nádobí, všude rozházené oblečení, moje velikost kalhot je 64, nemám maturitu a jediné co mě pravidělně navštěvuje je kocovina a exekutor. A tak jsem začala. Hned v pondělí. Jako bych v tom Jičíně během toho co jsme nachodili asi 20km pochopila, že být dospělá je vlastně docela fajn.
Začla jsem se svým bytem, protože vypadá spíš jako jedová chýše než jako příbytek mladé slečny. Uklidit, vyluxovat a začít se starat o kočky byl základ. Držím se už sedmý den. Nepořádek postupně mizí, kocouři přestali zlobit a jejich záchody jsou denně čisté. Bojuju s nezodpovědností co to dá. Snažím se vařit místo chození do fastfoodů a asi začnu brzo cvičit. Už jsem začla chodit pěšky místo ježdění tramvají, to je první krok k tomu začít se hýbat. V hospodě jsem tenhle týden byla jen dvakrát. Z toho opila jsem se jen jednou. Cigarety jsem stáhla na polovinu. Doma vpodstatě nekouřím a v práci nebo v hospodě se přes půl krabičky nedostanu. Navíc jsem se konečně začla zase zabývat tím co mě baví, takže kromě vaření jsem zase začla šít. Můj dnešní výtvor je naprosto boží punková panenka. Foto dodám hned jak se mi nabije foťák 🙂 ještě jí ušiju šatičky a bude hotová. Potom začnu šít šaty pro sebe. Látku už mám doma. Jestli se povedou tak budou naprosto dokonalý a hlavně to bude moje životní dílo. Potom bych se mohla dát konečně do toho přehozu přes postel, slibuju si ho už pekelně dlouho. Je to taková příjemná terapie.
Taky jsem zase začala hodně číst. Jen co dočtu tu finskou detektivku co mám rozečtenou dám se do knížky o šíleném vrahovi, kterou jsem si půjčila od táty.
Být sama není tak hrozné když si na to člověk zvykne.

PS: Málem bych zapomněla! Taky jsem překopala design blogu. Byla jsem nařčena, že kopíruju něčí blog tím jak ten můj vypadá, tak snad už to teď bude ok. V době když všichni kopírují všechny mi to přijde uhozené, ale budiž. Takhle se mi blog stejně líbí víc, pozadí mi připomíná mé milované Marimekko <3

You may also like...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..