Bydlení, Život

Jak to vlastně všechno dopadlo…


Po pěti dnech bez internetu mám konečně možnost si sednout a napsat co tedy to moje přeslavné stěhování.
Seběhlo se to všechno nějak strašně rychle a ač to trvalo 6hodin tak ve chvíli kdy jsem stála uprostřed bytu plného krabic a nábytku poskládaného bez ladu a skladu vyvstal mi na tváři podivný úsměv a až do večera mne neopustil. Připomnělo mi to, když jsem jako malá dostala k Vánocům Barbie dům, který jsem si moc přála, ale myslela si, že ho nedostanu, že jsem na to nebyla dost hodná. A stejně tak mi to připomnělo chvíle kdy jsem ráno přicházela domů, pila jsem s Janinou kafe na baru a nemusela jsem jí nic říkat, protože ona z mého výrazu dokonale poznala, že jsem v noci dostala to co jsem dlouho chtěla.
Bydlím tu zatím pět dní a pořád tomu nemůžu nějak uvěřit. Pořád mám pocit, že se z toho najednou probudím a všechno bude jinak. Že není možné abych už byla opravdu tak dospělá, že bydlím sama. Ale asi je to vážně realita. Asi už jsem opravdu dospělá i když se tak cítím jenom občas.
Jako například dnes, kdy jsem byla s otcem nakupovat a nějaká paní si myslela, že jsem jeho partnerka a oslovovala mě mladá paní 😀 to mě utvrdilo v myšlence, že už jsem dospělá. Že tak minimálně vypadám i když já se pořád vidím jako třináctiletá a mám pocit, že musí být každému jasné, že když jsem někde s otcem, tak jsem jeho dcera, protože přece nevypadám dospělá. Vypadám a měla bych se s tím smířit. Už třeba jenom proto, že jsem si nedávno objevila první náznaky vrásek! :))

V bytě mám, ale zatím naprosto nedospělý chaos. Kuchyň mám sice hotovou, vybalenou a uklizenou, ale zbytek bytu nějak zaostává. Ložnice je hotová jen na půl a do obýváku se mi vůbec nechce pouštět. Jenže nemůžu zůstat v krabicích 🙁 Hrozně mě obtěžuje, že nemůžu nic najít. Nejsem zrovna z lidí co by si potrpěli na dokonalý pořádek, ale jsem ráda když vím, co kde mám. V jakém šuplíku najdu jakou blbinu. Teď musím třikrát prohledat 10 krabic a stejně to není záruka toho, že to objevím. Trochu peklo. Ale do neděle to musí být hotové, už se tady s tím nechci zdržovat…chci řešit nějaké jiné věci. Třeba školu.

Školu jsem v lednu nějak nezvládla. To dálkové studium jsem pojala nějak až moc dálkově a moc se tam neukazuju. Způsobilo to jediné. Nemám známky na vysvědčení. A myslím, že někteří učitelé vůbec neví jak vypadám 😀 ale to mě asi trápí ze všeho nejméně 😉 asi do 15.3. mám čas to dohnat, tak snad. Vybalím krabice a pak konečně vlítnu na učení. Je nejvyšší čas začít makat, nerada bych přišla s křížkem po funuse.

Ještě bych měla zmínit, že už zase píšu úplně o něčem jiném než jsem chtěla. To se mi stane vždycky. Chtěla jsem mít tenhle příspěvek jenom o stěhování a o tom jak zvelebuju svoje hnízdečko. Error. Tak zítra 🙂

You may also like...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..